Husa měli

upálit o něco dříve, čeština by byle jednodušší

Re: Husa měli

Věřte, že nebyla. To byste musel těch lidí upálit víc... myslím si však, že čeština není až tak složitá. Zvlášť v době informačních technologií, kdy si může každý vyhledat, jak je to správně (třeba tady: http://prirucka.ujc.cas.cz/)...

Autorko

Píšete o Španělsku celkem zajímavě. Dnes vás však nepochválím.

Váš příspěvek je ukvapený a nepromyšlený.

Cestina je umely jazyk

Ty pady, vyjimky a obecne nechutne slozitou gramatiku vymysleli obrosenci v 19. stoleti uplne z niceho. Protoze slo o stare knihomoly a letite profesory, ani je nenapadlo udelat to jednoduse, ale naopak cim sloziteji, tim lepe.

Re: Cestina je umely jazyk

Houby s voctem. Každý spisovný jazyk je umělý, protože každý jazyk má spoustu místních mutací.  Čeština není složitá kvůli tomu, že to tak někdo vymyslel, ale že tak vznikla. Ostatně buďme rádi, že zmizelo to množství minulých časů, které byly ve staročeštině, jakož i duál, který se zachoval jen pro některá slova.

Krasa reci

Vetsine lidi, kteri cesky a jinym slovanskym recim nerozumi, se zda, ze v nich chybi cca. 40% vokalu ;-) Proto se skoro kazdymu, koho znam (materske reci germanske nebo romanske) libi italstina, protoze je tak melodicka a ma spoustu otevrenych slabik.

U recich, ktere clovek sam mluvi, plati jina kriteria. Nejkrasnejsi je vzdy ta rec, kterou nejlepe ovladam.

Apropos: phonem, ktery se cesky pise "ř", existuje i v nekterych jinych recich / dialektech

Češtinu miluji,

ale v jiných jazycích jsou taky hlásky, které nevyslovím a nedokážu se je naučit. Třeba měkké l ve slovenštině či ruštině prostě nedám, i když se snažím. Anglické th taky neříkám korektně, jen když se hodně soustředím, tak se to blíží, ale pak to zase z věty nepatřičně ční. Francouzské r nedokážu, už se ani nesnažím. A holandské a dánské chrochtání nenapodobím, kdybych se rozkrájela. Proti tomu je ř maličko.

Ostatní jazyky taky mají bohatý repertoár nadávek. Záleží vždy na mluvčím. Někdo si vystačí s málem, někdo má bohatou slovní zásobu. My od malička vnímáme nuance našeho jazyka, oni těch svých. Ostatně - mně třeba pořád vadí, když mi někdo řekne, abych si sedla, místo abych se posadila.