Češtinářský patriotismus

„Kde domov můj, kde domov můj…“ sedím v autě, koukám z okna a zpívám si českou hymnu. Proč? Jen tak, má hezká slova. Poté následuje trocha recitace z Máje a na závěr Tři čuníci. Španělské děti koulejí očima a chechtají se refrénu „Uiuiuiiiii…“ Na češtině je něco krásného.

Nikdy jsem nebyla patriotem. Nevyvěšuji vlajky z okna, sportovní národní klání sleduji ze společenské povinnosti a na otázku, co mám na České republice nejradši, ihned odpovídám PIVO. Tím také můj seznam končí. Přes to všechno teď píši v rodném jazyce, před spaním tajně odříkávám dětem české říkanky a při úklidu si prozpěvuji hity od Bambiny di Praga.

Asi od čtrnácti let jsem si přála opustit rodnou českou hroudu a dlouho se do ní nevrátit. Když  se mi naskytla možnost na rok vycestovat a „dobývat“ svět, neváhala jsem proto ani minutu a kufr měla sbalený takřka během jednoho odpoledne. Dnes, po měsíci a půl ve vymodlené cizině, pročítám blogy ostatních přispěvatelů ze zahraničí a s úsměvem nalézám články plné mých vlastních myšlenek. Ano, všichni cítíme to samé. Můžeme nadávat na českou připosranost, neschopnou vládu, stále rostoucí xenofobii a neperspektivnost našeho národa. Jedno nám ale nikdo vzít nemůže. Tím největším darem je náš jazyk. 

Čeština, dle mého, převyšuje ostatní jazyky ve všech oblastech. Chceme-li vyděsit pár cizinců a zároveň dokázat svou genialitu, prostě a jednoduše proneseme „Strč prst skrz krk.“ anebo „ Šel pčtros s pštrosicí…“. Ano, ostatní jazyky mají také své jazykolamy, češtině se ale těžko vyrovnají. Dalším důkazem jsou vulgarismy. Kdo může s klidným svědomím odpřísáhnout, že jich nepoužívá? K sakru… Kruci fix… Do háje! Peprnějších výrazu zde psát není třeba. Každý si vzpomene na oblíbenou slovní úlevu a dá mi za pravdu, že vulgarismy cizích jazyku se mohou jít jednoduše klouzat. 

Čeština je pro mě jedinečná. Nezní jako bychom měli horký brambor v puse, či trpěli ráčkováním. Taktéž správně odlišujeme intonaci při vyhrocených situacích a v pouhé společenské konverzaci, což se o jižních národech tvrdit nedá. Byť nejsme ani nejpočetnější a ani nejbohatším národem, zvládáme použití sedmi pádů, šílenou hlásku ř, nadměrné skloňování, časování a mnoho jiného. Buďme proto hrdí na rodný jazyk, je jedinečným, krásným a na celém světě jej zvládá pouze okolo jedenácti milionů lidí.