Generální stávka na jihu Evropy: transparenty krizi nevyřeší

Dne 14. listopadu se jih Evropy probral ze slunné letargie a k příležitosti Dne evropské mobilizace vyšel do ulic na protest četným vládním škrtům. Za necelý rok tak proběhla druhá generální stávka, která ochromila všechna velká města jižních států. Zda  iniciativa demonstrujících povede k razantním změnám a je však těžké říci.

Statisíce, některé zdroje uvádí až miliony, Evropanů se vydaly demonstrovat svou nespokojenost do ulic. Obyvatelům Španělska, Portugalska, Řecka, Itálie, Belgie, ale
i Německa a Polska došla trpělivost. Vlády zvyšují daně, seškrtávají státní příspěvky a snižují penze na minimum. Lidé se proto snažili svými transparenty, provoláváním hesel a mnohdy
i násilím poukázat na svou nespokojenost se směřováním věcí.

Španělsko: „Nechají nás bez budoucnosti. Jsou viníci. Jsou řešení!“

Snad nejvyšší účast na demonstracích mělo Španělsko. To se svou 25% nezaměstnaností čelí narůstajícím daním a nepopulárním vládním škrtům. V Madridu, Barceloně, Valencii, Seville a mnoha jiných městech byla omezena, anebo úplně zastavena hromadná doprava. Řada škol a institucí tak neměla na výběr a byla uzavřena. Lidé se do center měst dostávali vlastní dopravou, pořádali manifestační pochody anebo spoléhali na ostatní solidární řidiče, kteří je dopravili na místo konání demonstrace. Vše probíhalo pod kontrolou bezpečnostních složek a převážně v poklidu. Výjimkou byl Madrid, kde byla policie nucena zasáhnout
a střílet gumovými projektily do protestantů. Celkově bylo zadrženo 150 demonstrujících, z toho 60 v Madridu. Zraněno bylo 77 lidí, z nichž 43 byli členové bezpečnostních složek.

Největší podíl na svolání a zorganizování demonstrace ve Španělsku měly organizace UGT (Generální Svaz Pracujících; pozn. aut.) a CC.OO. (Svaz dělníků; pozn. aut). Ty, oproti minulé generální stávce 29. března 2012, zaznamenaly nižší účast svých členů, kterou logicky vysvětlují zvýšením nezaměstnanosti v zemi.

Spolu s odboráři se stávky zúčastnili lidé všech generací. A měli k tomu svůj důvod. Studentům hrozí zpoplatnění vzdělání, pracujícím vyšší daně, nezaměstnaným nižší přídavky a důchodcům snížení penzí. Ruku v ruce tak všichni svírali transparenty a volali po změně. Mezi hesly se nejčastěji objevovalo: „Nechají nás bez budoucnosti. Jsou viníci. Jsou řešení!“, „Jestli se to nezlepší, stávka, stávka, stávka.“, „Zakázáno složit zbraně“, „Dnes se nestuduje, dnes se stávkuje.“ a mnoho jiných.

Odpověď politiků na sebe nenechala dlouho čekat. Již ten samý den ministr zahraničních věcí a spolupráce José Manuel García-Margallo řekl: „Stávka nezmění politiku vlády.“ Dále dodal: „Víme, co musíme udělat a také to děláme.“
Ani premiér Mariano Rajoy se nemá k žádné politické reakci na generální stávku. Byť bylo jeho jméno nejčastěji skloňováno ve spojení s abdikací, vypadá to, že v tomto případě zůstane jen u slov demonstrantů.

Jeden by s protestujícími i sympatizoval. Po dosazení konkrétní čísel je nám ale jasné směřování španělské vlády. Zatím co standardní český důchod činí necelých 11 tisíc měsíčně, ten španělský, 14,5 tisíce, je daleko vyšší. Podobně jsou na tom i jiné státní příspěvky, a to i přes rozsáhlou finanční krizi, ve které se Španělé doslova topí.

Itálie: Násilí demonstrantů stoupá

Další zemí, která se zapojila do generální stávky ve velkém, je Itálie. V Římě, Turíně, Neapoli, Palermu či Bologni docházelo taktéž ke střetům s policií. Především mladí nezaměstnaní lidé a studenti se snažili poukázat na špatné vyhlídky do budoucnosti, kdy budou odkázáni na práci neodpovídající jejich vzdělání, anebo na nízké státní příspěvky. V Turíně byl dokonce napaden policista baseballovou pálkou. V Miláně a Benátkách demonstranti zaútočili na sídla bank.

Zbytek Evropy

Oproti Španělsku a Itálii byla situace v Řecku poklidnější. V důsledku protestů, které proběhly před dvěma týdny, se tentokrát Řecko spokojilo s „pouhými“ pěti tisíci demonstranty. Stávka proběhla i ve Francii. Byť tato země nemá zdaleka tak vážné ekonomické problémy, jako ty již zmíněné, do stávky se zapojilo přes 130 měst. Demonstranti nejčastěji volali po „boji proti úsporám“ a po „práci a solidaritě v Evropě“.

Velkým překvapením pro mnohé byl bojkot na belgických železnicích. Spoje mezi Francii
a Belgií byly opožděny o několik hodin. Dokonce i sídlo Evropské unie, Brusel, se muselo, stejně jako mnoho španělských měst, několik hodin obejít bez hromadné dopravy.

Je předčasné říct, jestli mezinárodní protestní akce pohne politikou škrtů a úspor. Ekonomická krize, bohužel, pod tíhou transparentů a výkřiků hesel nezmizí a hledání účinných řešení bývá často nepopulárním. Mezi první úsporné kroky vždy patří seškrtání státních podpor. Je však důležité, aby nezůstalo jen u toho a politici nadále zaváděli i jiná úsporná opatření, třeba i ve vlastních řadách.